V online nakladatelství Pointa právě vychází pod názvem Havlovy děti new adult román Martiny Zelené o dnes již odrostlých devadesátkových dětech, rozlitých rodinných čajíčcích, jednom filmovém klubu, zdánlivě bezstarostném mládí a několika nejistých životních cestách jara dospělosti.
Příběh šesti mladých dospělých narozených do svobodných devadesátek zachycuje jejich hledání místa ve světě, únik před realitou do filmů a vyrovnávání se s dědictvím předchozích generací. Román nabízí autentickou sondu do života „devadesátkových dětí“, které balancují mezi bezstarostným mládím a tíhou dospělosti na malém východočeském městě. Knižní novinku Havlovy děti a mnoho dalších titulů je možné objednat na e-shopu Pointy a ve všech tradičních knihkupectvích nebo na e-shopech.
O čem kniha je?
Radim, Karolína, Dominik, Eliška, Kryštof a Severín. Je jim lehce přes dvacet, vnímají už tíhu dospělého života, ale srdcem jsou to stále děti. Havlovy děti. Narodily se do demokracie, v pokřiveném stínu výchovy předchozí generace jsou však odsouzeni kráčet jednou provždy. Únik z reality nacházejí ve světě filmu. Objev ho s nimi a seznam se s členy Klubu filmových spratků.
Co říká autorka?
Poznej členy Klubu filmových spratků… Dominik řídí absurdně drahé auto a je dědicem zámku, na kterém pořádá velkolepé večírky. Eliška s Kryštofem, spořádaná manželská dvojice knihovníků, tvoří perfektní milující pár, co má lásky na rozdávání. Severín zase představuje živoucí důkaz toho, že lze vystudovat, co člověka baví, aniž by měl po absolvování potíž sehnat práci, která ho bude naplňovat, a zároveň měl i nadále čas pokračovat v plnění svých snů. Třeba stát se úspěšným spisovatelem. I medička Karolína má dobře našlápnuto. Prospívá s nejlepšími výsledky a k tomu stíhá kralovat kdejaké party. A sympatický ajťák Radim je už od pohledu skvělá partie. Nikdo ani nemusí vědět o jeho investičních ziscích z kryptoměn nebo titulu inženýra. Ty příběhy se zdají tak šťastné, idylické. Jenže kolik je za těmi instagramovými úsměvy a filtry dokonalosti ve skutečnosti pravdy a bolesti?
Havlovy děti jsou dospělá dítka tápající a útěchu hledající ve vzájemném přátelství. Narodily se ve svobodomyslných devadesátkách a coby ratolesti demokracie a západních vlivů prožívají své na první pohled bezstarostné mládí v perspektivě zkreslených ideálů na malém poklidném městě ve východních Čechách. S vyhlídkami na churavou budoucnost, s vědomím, že na konci dne jsou už beztak každý sám za sebe. Zhýčkaní přepychem dnešní doby se společně i každý zvlášť potácejí na nejistých životních cestách jara dospělosti, přičemž únik z reality nacházejí ve světě filmu. Protože tam je krásně. Protože tam jejich zdánlivě bezvýznamné problémy nesehrávají mnohdy doslova žádnou roli.
Příběh je prodchnutý filmovým viděním a má vlastní hudební doprovod, jaký má každý správný biják.
Havlovy děti wanted!
Kdo jsou Havlovy děti a kdo mezi ně patří? Ti, co se narodili v devadesátkách, a ideálně pak ti mladí dospělí, co ještě mají duši dítěte. Zajímá je kinematografie a dobře znají různé filmové hlášky. Mají rádi klišé (byť je někdy těžké si to přiznat, já vím), orientují se ale i v umění. Nezaleknou se romantiky ani hlubokomyslných půlnočních konverzací. Možná jsou to maloměšťáci a možná chtějí jen pryč od hluku velkoměsta. Možná nevědí, co dál se životem, nebo prostě jen rádi utíkají do jiných světů, třeba právě prostřednictvím knih.
Tu a tam se cítí svázaní i ve světě svobody a někdy mají fakt velký strach z budoucnosti. Ze srdce nesnáší zatuchlost předsudků a stereotypů minulého tisíciletí, ale občas to jediné, co dělají, je, že je neúmyslně předávají dál. Věčně se snaží, ale přijde jim, že to furt není dost. Patrně mají nějakou svou bolest, o které nemluví, protože se stydí anebo jsou na to jednoduše až moc velcí introverti. Můžou to být hipsteři, kavárenští povaleči, umělci, fandové do filmů, je to jedno… Důležité je, že teď vědí, o čem je řeč, a taky mají rádi, když příběh jen tak hezky plyne.
Proč knihu napsala?
Původně měl příběh formu seriálového námětu, ale protože je cesta k realizaci seriálu pro neznámého autora v Česku stále téměř nemožná, rozhodla jsem se jej převyprávět v podobě románu.
Zpočátku jsem se chtěla zaměřit jen na to dobré a zakonzervovat fantastičnost mládí v čase. Vytvořit feel-good projekt vystavěný na čistém eskapismu. Když ale realita dospělosti udeřila v plné síle, rozhodla jsem se namíchat její „krásy“ s krásou doznívajících dětských představ. A právě o téhle části, o hořkosladké problematice rané dospělosti mám potřebu rozepsat se trochu více.
Nutkání zachytit onu dobu, kdy si už velice jasně a nepřibarveně uvědomujete, že jste nebo velice brzy budete jen sami za sebe, že vyhlídky vaší budoucnosti se liší od vašich původních ideálů a vy najednou ztrácíte i ty nejposlednější iluze o sobě i světě kolem, ke mně přišlo nečekaně. Co je tohle za dospěláckou pubertu? ptala jsem se. Čelit vštípeným předsudkům, toxickým návykům a stereotypům, vlastnímu naivismu, protože doba i další životní etapa si to tak žádají. Pro některé je to období frustrace, alibismu, ufňukánkovství, doba výčitek směrem k rodičům i vlastním sourozencům, vyrovnání se se sebou samým, postupném smiřování se se zděděnými traumaty a obecně s realitou nynějšího světa. Kolik nežádoucích a sebesabotážních vzorců jsme automaticky přejali a nyní máme potřebu se jich zbavovat, protože v dnešní rychlé době jsou nepohodlné a nekorektní?
Poměrně často se setkávám s tím, že nás mladé ti starší vnímají velice povrchně, kriticky a převážně negativně. Byť je to odvěká praxe, cítím, že se na nás často ukazuje prstem v ne příliš laskavých a lichotivých konotacích příliš dogmaticky. Z druhé strany přitom nevnímám žádnou velkou odezvu. Pro mě osobně je to ale provokativní. Na můj vkus se také málo mluví o tom, nakolik v nás doznívají osudy našich předků. Konkrétně zde mi zní přežitky výchovy z doby totality aplikované na potomky vržené do čerstvého ovzduší demokracie rozhodně jako téma. Bohužel příliš toho o něm neslýchávám. Havlovými dětmi se tedy pokouším diskusi na toto téma rozproudit.
O autorce
Martina Zelená (*1997) je autorka, redaktorka a absolventka filmologie a teatrologie Univerzity Palackého v Olomouci. Jedna její část propadla psaní s prvním slohem, druhá pak s první přečtenou detektivkou od Agathy Christie. V Havlových dětech svou lásku k filmům a knihám spojuje v jedno. Ve volném čase se kromě psaní a čtení věnuje focení, shromažďování kulturních zážitků, ponocování, dlouhým šlofíkům či tvorbě pro svou vlastní kreativní platformu bijasek.cz. S rodinou žije v Novém Městě nad Metují.