Sopranistka Pavla Radostová je stoupající hvězdou naší operní scény. Energická mladá pěvkyně se stálou zásobou dobré nálady nyní nastudovala titulní roli v barokní opeře Camilla, kterou uvede tento pátek 18. července v premiéře orchestr Musica Florea na své letní scéně Florea Theatrum na nádvoří Lichtenštejnského paláce. Jak sama představitelka hlavní hrdinky říká, barokní opera může být přes určitá daná pravidla prostorem k vytvoření barvité role, v níž se může poznat i dnešní divák. A užít si hudbu, která vůbec nemusí být vážná.
Když se řekne baroko, posluchač si představení zřejmě něco velmi vznešeného, já sama jsem se dlouho domnívala, že barokní hudba je vážná a smutná. Jenže to tak není a opera Camilla myslím je právě důkazem. Jak byste její hudbu charakterizovala vy?
Myslím, že opak je pravdou (smích). V baroku, a nejen v něm, najdeme plno skladeb vyloženě komických, plných vtipu, radosti ze života, poťouchlého humoru i tragikomiky. Hudba, jako každé umění, je prostě inspirována životem. A ten je pořádně barevný!
Co se týká přímo Camilly, myslím, že je to hudba velmi přístupná, není příliš komplikovaná, ale zároveň není hloupá. Bononcinimu, respektive oběma bratrům, kterým je opera připisovaná, se skrze hudbu pěkně podařilo vykreslit jednotlivé postavy a jejich vnitřní vývoj.
Nadčasový prototyp ženy
Jaká je Camilla hrdinka? Podle synopse se mi zdá, že lze pojmout jako velmi současný ženský charakter.
Camilla je pro mě nadčasový prototyp ženy. Je milující, laskavá, dokáže být tvrdá a neústupná, důležité je pro ni blaho jejího lidu a blízkých, je starostlivá, zároveň ale dokáže bezhlavě propadnout lásce… Její osobnost je bohatá a barevná… Myslím, že každá z nás bychom se v ní určitým způsobem našla.
Jak jste ji uchopila herecky, prochází tato postava nějakým vývojem?
Herecké uchopení postavy diváci můžou zhlédnout na pražské premiéře 🙂 Postava má vývoj bohatý, i když možná ne na první pohled úplně viditelný. Přece jen, cesta od královny v exilu převlečené za pastýřku a toužící po pomstě po zamilovanou ženu plnou odpuštění je poměrně náročná.
Láska, odpuštění a mír
Je v inscenaci větší důraz na vývoj vztahů mezi hrdiny, nebo akcentuje spíš ten mocenský boj? Obojí je vlastně velmi aktuální.
Ano, obojí je dle mého velmi aktuální. Zvlášť v dnešní době, kdy přetrvávají konflikty na Blízkém východě, válka na Ukrajině, násilné vyhošťování obyvatel v USA a celkově nešťastná Trumpova rozhodnutí… Je toho víc než dost. Myslím, že obé, o čem mluvíte, jde v Camille ruku v ruce. Skrze její touhu po opětovném uchopení trůnu, který jí právoplatně náleží, a díky tomu, že jí do cesty přijde láska, dojde k odpuštění jejímu protivníkovi a míru mezi oběma národy. Blaho jejího lidu je pro ni důležitější než tvrdá mocenská politika. Kéž by se dnešní politici Camillou chtěli inspirovat!
Když vidím kostýmy a k tomu ještě ty ovečky na kolečkách, zdá se mi, jako by to byla spíš pastorála nebo veselá zpěvohra. Jsou tam i napínavé okamžiky?
Vzhledem ke kostýmům, které jsou zasazeny do 20. let 20. století by se skutečně mohlo zdát, že půjde o veselou, nekomplikovanou pastorální operu, klid a idylka, zpívající ptáčci, již zmíněné ovečky na kolečkách… Ale nenechte se tím zmást… Je to akční opera… Místy až paní Bondová v akci.
Barokní estetika pohybu
Máte dostatečný prostor pro pohyb na jevišti? Vím, že režisérka Andrea Miltnerová jednou říkala, že je úzus, že když v barokní opeře pěvec zpívá, tak se nehýbá z místa. (Vycházelo to prý z toho, že musel stát blízko světla, které ho samozřejmě nemohlo sledovat, nebyly žádné „štychy“ jako dnes, takže kdo chtěl být vidět, musel stát vepředu.)
Jeviště samotné je poměrně malé, nicméně myslím, že pohybu je tam dost. Byť při zpěvu většinou stojíme v pozici, v hudbě je dost pauz, předehry, dohry, které k pohybu na jevišti přímo vybízí. Na jevišti navíc nejsme jednotlivě, takže zatímco Camilla zpívá, Praenesto jí může obíhat dokola, pokud bude chtít (a pokud bude chtít Andrea :-D).
Jak s vámi Andrea Miltnerová jako režisérka a choreografka pracovala? Co bylo nejtěžší nebo nejnezvyklejší?
Pro mě osobně byla nejtěžší barokní estetika pohybu. Nikdy před tím jsem se s tím nesetkala v takové míře, i když je pravda, že v Camille také nejsme tak přísní, co se dodržování pravidel pohybu týká. Jsem spíš naturální, přirozený typ herečky, dá-li se to tak říct. Tudíž stát na místě v pozici s danými gesty na daná slova byl pro mě trošku oříšek. Nicméně Andrea v tomto byla velmi otevřená a přístupná našim nápadům, takže postupně se mi v tom poměrně přísném systému pohybů podařilo najít jakousi volnost a vnitřní svobodu. Prostě si spojit a sžít slovo s pohybem, a je to tam 🙂 Takže tímto děkuju Andree za její toleranci k mým barokním pokusům, její trpělivost, přátelské, otevřené a milé vedení. Je to krásná zkušenost!
Zákonitosti barokního pohybu
Musíte si přesně pamatovat všechny pohyby, gesta, postoj? Je to v operách obvyklé, nebo je jinak interpretace volnější?
Jak jsem již naznačila v předešlé odpovědi, jsou určité zákonitosti barokního pohybu na jevišti, ty jsme se myslím všichni snažili dodržet… Neobracet se zády k publiku, při zpěvu stát, při pohybech se držet diagonál jeviště, vždy se snažit mít tvář natočenou k publiku tak, aby byly vidět obě oči, prostě vytvářet pomyslné obrazy… Je toho poměrně hodně, na co myslet. Naštěstí od toho je zkušební proces, kdy danou estetiku pohybu dostáváte do těla a automatizujete ji. Samozřejmě i během představení se někdy gesto zapomene, hlavu otočíte příliš, stojíte s nohama v jedné linii. Jsme jen lidé a místo pro chybu se vždycky najde. Naštěstí Andrea je skvělá a velmi tolerantní, k nám pohybovým nebarokářům, za což jsem jí velmi vděčná.
Jak jste si užila červnovou předpremiéru v Polsku?
Polská premiéra byla krásná, vtipná, nervózní, plná neočekávaných situací, prostě taková, jaká má premiéra být. Posluchači byli dobře naladěni, atmosféra byla tvořivá, někteří se za námi po představení stavili na kus řeči. Už se těším na premiéru pražskou.
Za vším stojí záskok
Kdy jste začala s Musicou Floreou spolupracovat? Jak se vám její repertoár a způsob práce Marka Štryncla líbí?
První spolupráce s Floreou byl záskok za nemocnou kolegyni na festivalu v České Lípě v roce 2022, kde jsem se, tak trochu s drzostí sobě vlastní, naučila přes večer Bachovo Jauchzet Gott, druhý den proběhla zkouška a další generálka a koncert. Byla to velká radost, i když v kostele bylo tehdy 5 stupňů, takže instrumentalistům skoro přestávaly fungovat prsty, ale atmosféra byla i přesto radostná.
Další pak byl vánoční koncert na Nuselské radnici týž rok, a tím se vlastně dostáváme ke Camille, kde jsem si spolupráci s Makrem a Floreou s radostí zopakovala. Většinu muzikantů, kteří v souboru hrají znám, třeba z Collegia 1704, a ráda s nimi zpívám. O Markovi jako dirigentovi i hráči na violoncello jsem mnoho slyšela, sama jsem byla na několika koncertech jako posluchač, a mohu říct, že práce s ním je velmi inspirativní, někdy divoká, ale vždycky nabíjející a plná muzikantství. A to já mám ráda.
Budete s Musicou Floreou vystupovat na v nějakých dalších koncertech?
Doufám, že ano, ale na žádných konkrétních plánech do budoucna nejsme zatím domluveni.
Věnujete se této tzv. staré hudbě (typicky baroko), ale zároveň i hudbě soudobé, například zpíváte s orchestrem Berg. Nejsou tyhle dva hudební světy v protikladu? Jak se vám kombinují?
Naopak. Přijde mi, že se tyhle dva světy naprosto krásně doplňují. V obou případech je kladen velký důraz na přesnost intonační i rytmickou, velkou výrazovost, propojení hudby a slova. S Bergem pracuji pravidelně a moc ráda, sedli jsme si nejen po pracovní stránce. Musím říct, že jsem pokaždé hodně zvědavá, co si pro mě Peter Vrábel a Eva Kesslová připraví. Měla jsem možnost si s Bergem zazpívat nádherné skladby v českých i světových premiérách, některé z nich napsané přímo pro mě, což je velká čest. Po interpretační stránce je to vždy velká výzva, ještě večer před první zkouškou si často říkám, do čeho jsem se to namočila 😀 Ale o tom to pro mě vlastně je, překonávání sama sebe, stavění se do nekomfortních situací, překračování vlastního stínu. To pak člověk poznává, co je v něm lidsky i profesně ještě skryto, dává vám to možnost růst. A to je pro mě obrovský přínos a zkušenost, kterou vždy vítám s otevřenou náručí.