Miroslav Beinhauer (*1993), uznávaný klavírista původem z Ostravy, se zaměřuje na hudbu 20. a 21. století. Mladý umělec postupně absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění a ve studiu se dále zdokonaloval na Univerzitě hudebních a dramatických umění ve Vídni, kde byl jeho profesorem Jan Jiracek von Arnim, a poté ještě na Královské konzervatoři v belgickém Gentu pod vedením Daana Vandewalleho.
Beinhauer má na svém kontě desítky koncertů. Je jediným instrumentalistou na světě, který dokáže hrát na unikátní šestinotónové harmonium, kdysi zkonstruované pro Aloise Hábu. Tento výrazný skladatel 20. století, se proslavil svými průkopnickými experimenty v mikrointervalové hudbě, zatímco jeho rozsáhlé dílo pro standardní půltónový systém bývá často opomíjeno. Alois Hába hledal způsob, jak obohatit tradiční hudební postupy a dospět k osobnímu výrazu, což se mu brilantně podařilo. Miroslav Beinhauer vydává u Supraphonu 11. dubna 2025 dvojalbum s první nahrávkou kompletního díla pro klavír, které Alois Hába složil v běžném půltónovém systému.
Hába jako experimentátor
Alois Hába se do dějin hudby 20. století zapsal jako experimentátor. Zabýval se tónovými principy mimoevropské hudby a vypracoval vlastní teorii mikrointervalové hudby. Tohle jeho nadšení však způsobilo zúžené vnímání jeho tvůrčího odkazu pouze na experimentální složku, ačkoli víc, než polovinu jeho díla tvoří skladby v běžném půltónovém systému. Dle vlastních slov usiloval „nalézt cestu z tradičního školení k umělecky samostatnému tvoření se silně alterovanou harmonií a melodií, tedy přes Bacha, Schumanna a Regera dospět k osobnímu výrazu“. Této mety dosáhl v Sonátě op. 3, za kterou se mu od Schrekera dostalo velkého ocenění, zatímco Vítězslav Novák ji „s blahosklonným humorem označil jako ‚sonátu pro tři ruce“. Dvě groteskní skladby z roku 1922 premiéroval v Berlíně Erwin Schulhoff a vedle skladeb Satieho, Caselly či Stravinského podle kritiky „působily Hábovy skladby mnohem autentičtěji než leccos z jeho okolí“. Po Toccatě quasi una fantasia (1931) se naposledy Alois Hába ke klavíru vrátil až po čtyřiceti letech v závěru života v Šesti náladách.
Oslava Hábovy tvorby
Beinhauerovo nadšení pro Hábovu hudbu vyústilo v premiérové nahrání kompletního klavírního díla. Dvojalbum, vydané Supraphonem 11. dubna 2025, je nejen oslavou Hábovy tvorby, ale i připomínkou její technické i formální náročnosti. Miroslav Beinhauer poznamenal: „Hábovy rané skladby vycházejí z romantismu, vrcholná díla překračují tonalitu a pozdní opusy jsou atematické. Spojujícím prvkem je však vždy moravská melodičnost a rytmika.
Album je dostupné na 2CD i ve všech digitálních formátech.