Temnota, krize, hledání naděje a nové začátky – inscenace Květy noci, která propojuje činohru, hudbu a výtvarné umění, přináší osobní svědectví o cestě z vnitřní noci. Divadelní spolek JEDL ji uvede v premiéře 13. dubna v Divadle Rokoko. Scénář vycházející z deníkových záznamů napsala Lucie Trmíková, režie se opět ujal Jan Nebeský.
Květy noci jsou o tom, že i v noci, ve tmě, v úzkosti, osamělosti může něco vykvést. O tom, že se člověk musí někdy rozpadnout, aby se v troskách našel. Hlavním tématem je noc duše – jinými slovy ztráta opory, radosti, naděje – a záznam bloudění uvnitř této noci, hledání cest. Herečka a autorka scénáře Lucie Trmíková se v připravované inscenaci rozhodla sdílet své vnitřní zápasy, pochybnosti i okamžiky naděje. „Jsou to odžité stavy a situace, nikoliv jednou provždy vyřešené. Naopak, celý scénář se odehrává v kruhu; pochybnosti, nejistoty a úzkosti se vrací, mění podobu i intenzitu. Text poukazuje na to, že se to „vyřešit“ nedá, že bolest je součástí života a že je učitelkou. A tak, jako se vrací tyhle bolestný věci, stejně se vrací i naděje a nějaká hluboko ukrytá vůle ke smyslu,“ říká Trmíková.
Na scéně se diváci setkají se čtyřmi performery (s herečkou, zpěvačkou, hudebníkem a výtvarníkem), kteří představují různé hlasy a fasety jednoho člověka, který se v začátku představení ocitá v bodě krize. Hudební a zvukový svět inscenace vytváří skladatel, zvukový umělec a pedagog Michal Rataj, který na jevišti formuje jak vnější prostředí (od bytu přes klášter a ulici až po zahradu), tak vnitřní, duševní krajinu. Melusine de Pas nejen hraje na violu da gamba, ale také zpívá zhudebněné texty. Její hlas autorku vytahuje nad hladinu a dává jí možnost se nadechnout. Významnou roli v inscenaci hraje i výtvarná akce Petra Nikla. V první části bude představení doprovázet svou mikromagií, ve druhé části použije veškerý divadelní prostor.